|
Úvod Příprava HTML stránky není složitá. Samotný jazyk HTML umí spoustu hezkých věcí a taková stránka může být, diplomaticky řečeno, velmi pestrá. Skutečně — není problém sestavit dokument, hýřící barvami, různými písmy a efekty. Bohužel, tím není zaručeno, že to bude dobrá stránka. Dobrá stránka musí mít zajímavý obsah a vhodnou úpravu. Obsah stránek nechť si každý autor zajistí sám, dobrou úpravu může pochytit zde. Dovoluji si však podotknout, že podoba stránky jest z větší části určena (ne)vkusem autora (a s tím nelze nic dělat), z menší pak možnostmi prohlížeče. Protože nikdy není známo, jaký prohlížeč bude stránku zobrazovat, je nutné počítat s nejhorším. Kdo je alibista, může na svou stránku umístit větičku „Doporučuji prohlížet v…" a udělat tak trošku reklamy svému oblíbenému browseru. Něco o lincíchNa první pohled to s HaTMatiLkou nemá moc společného. Ale je to poměrně důležitá část internetového folklóru. Každý dokument v Internetu má svou adresu. Každý počítač má svou adresu. A co je nejkrásnější, ta adresa vůbec nerozlišuje, kde na celé zeměkouli se příslušný server nachází. (Dokážu si představit server www.stuff.mir, umístěný na stanici Mir a kroužící nám nad hlavou. Bohužel, tamní počítač sotva stačí řídit kosmickou stanici, na hlouposti nemá kapacitu :-) Formát, v němž se adresy zapisují, se jmenuje URL (Unified Resource Locator) a vypadá takto: Taková šílenost se v praxi samozřejmě nepoužívá. Většinu toho lze vynechat a tak se zápis dá (někdy) i zapamatovat. Protokol popisuje způsob komunikace se serverem. Používají se zejména čtyři:
Jméno:heslo@ se používá většinou jen u adres, přičemž zavináč (@) jest chápán jako oddělovací znak. Heslo se opět používá jen málokdy. (Zápis s heslem je vlastně spíše zápisem adresy FTP serveru, pokud k němu nepřistupuji anonymně.) Běžně se dá předpokládat, že zavináčové adresy jsou e–maily. Je to asi tak průhledné, jako když z pětičíslí 500 07 poznám, že jde o poštovní směrovací číslo.
Další část, označená server.domain:port označuje počítač „někde v Internetu". Původní zápis se skládá ze čtyř čísel oddělených tečkami (pozor, anglicky se říká dot, nikoliv point — tak se prý rozezná odborník od burana ;-), například
Protože lidé si čísla pamatují špatně, existuje i pohodlnější způsob: zápis jmény. Potom má adresa tvar například Pro základní orientaci uvádím stručný přehled domén:
Číslo portu sice je součástí adresy, ale prakticky není potřeba. Počítače se už nějak domluví. Cesta a jméno souboru (jmeno.ext) jsou obdobné zápisu, běžnému snad na všech počítačích. Za zmínku stojí snad jen ta skutečnost, že se píší „obyčejná” lomítka (/), nikoliv zpětná (\).
Zajímavým znamínkem jest vlnovka (~), zvaná též tilda. Jakýsi chytrý správce sítě kdysi vymyslel, že by nebylo marné oddělit adresáře uživatelů od pracovního (?) prostoru. Proto před jména uživatelů napsal vlnovku, aby se řadila pěkně pod sebe — a ono se to ujalo. Takže narazí–li člověk na zápis Poslední částí (?param) jsou parametry programu, který může být „na konci cesty”. Způsob, jakým se program spouští a jakým podává zpět výsledky je poněkud složitější na pochopení a nedůležitý. Nejčastěji se tento zápis objevuje u počítadel. |
Obsah úvod o lincích domény Lekce 2 Lekce 3 Lekce 4 Lekce 5 Lekce 6 Lekce 7 Lekce 8 Lekce 9 Lekce 10 Lekce 11 Lekce 12 |
|