|
Odkazy Web by nebyl webem, kdyby se skládal ze samostatných, nepropojených stránek. Ostatně, byla to právě myšlenka hypertextu, která jej postavila na osm pavoučích nohou a počala tkát neviditelnou pavučinu okolo celé zeměkoule. Odkaz na URLCelý princip hypertextu na Internetu je postaven na URL (viz první lekce), tedy na jedinečném pojmenování dokumentů v síti.
Odkazy jsou do HaTMatiLky vkládány tagem <a>…</a>, mezi nějž jest uzavřen aktivní text. Tento tag musí obsahovat adresu dokumentu, cíl, kam má vést. Ta se vkládá do tagu jako parametr
Takže například zápis Odkazy mohou vést kamkoliv: do Internetu, na místní síť, na lokální počítač, dokonce i na jinou část jediné stránky (typicky: zpátky na začátek). V jejich používání je potřeba rozlišit asi dvě (a půl) základní kategorie. Tou první jsou linky s „absolutní” adresou, tedy s plným URL. Mohou začínat protokolem (http:), ale většinou se tato část vynechává; s výjimkou adres souborů na místním počítači či síti, kde je zapotřebí zadávat protokol file:. Tou druhou skupinou jsou odkazy „relativní”, vztažené k právě aktivnímu dokumentu. Většinou jde o linky na dokumenty ve stejném adresáři (DOSovsky chápáno) nebo v podadresářích. Vyznačují se tím, že URL je zkráceno — nepoužívá se jméno počítače ani jméno disku, nanejvýš jméno adresáře (jestli vůbec) a jméno souboru.
Skupina „dva–a–půltá” je částí předchozí skupiny. Mám na mysli případ, kdy je potřeba ukázat na dokument „v adresáři nade mnou”. Například v adresáři \HTML\test\ je dokument Index.htm a v adresáři \HTML\test\moje\ se nachází soubor Tento.htm (nyní aktivní). Je potřeba z dokumentu Tento.htm ukázat na dokument Index.htm. To se dá zařídit zápisem Ještě připomínám, že se píší výhradně normální lomítka „/”, nikoliv DOSovská lomítka zpětná „\”. Žádný strach, bude to fungovat i na DOSovském počítači. Odkaz semKromě odkazů, vedoucích „tam”, někam, kamkoliv, používá se tagu <a>…</a> k definici jména nějaké oblasti. (Například nadpis nad tímto odstavcem se jmenuje „sem”.) K čemu je to dobré? K tomu, aby se dalo snadno poskakovat i po jediné stránce.
Jméno je definováno parametrem Z příkladu je patrný i způsob, jakým se na jména skáče: před název oblasti se napíše znak „#".
Samozřejmě, že je možné používat tento zápis i ke skokům doprostřed jiných dokumentů: Text jest členěn do odstavců, to jest vcelku známo. Nejjednodušší metodou, jíž se vyrábí odstavec na stránce HaTMatiLky bývá vložení tagu <br>, tedy konce řádku. Protože text přetéká na více řádků a zpravidla se skládá z více vět, jde vlastně o konec odstavce.
Druhou, malinko náročnější metodou, je použití tagu Narozdíl od odstavce, vzniklého řádkovým zlomem (kdy další řádek následoval okamžitě za předcházejícím), vynechá prohlížeč okolo takovéhoto odstavce kousek místa — bude tak vždy jasné, kde začíná a kde končí. Zarovnání odstavců
Tag Robert R. Šimek CentrováníPokud je potřeba zarovnat text doprostřed (vycentrovat), lze to udělat dvojím způsobem: buď použít odstavec, nebo využít tagu <center>…</center>. Obojí má stejný efekt.
HaTMatiLka nabízí poměrně slušný výběr formátování textu. Jednak jde o předdefinované styly, jednak o různé manipulace s písmem. Styly není třeba příliš rozebírat, neboť jejich používání jest zřídkavé; nyní se věnujme různým písmům. Text v HaTMatiLce může být psán kurzívou, tučně, podtrženě, subskriptem (dolní index), superskriptem (horní index), neproporcionálně (pevnou šířkou znaků), nebo třeba všechno dohromady. Princip je vždy stejný: zvolený kus textu je uzavřen mezi párový tag, označující formát. PříkladKurzívy se dosáhne pomocí tagu <i>…</i>. Tučné písmo zajistí dvojice <b>…</b>, podtržené <u>…</u> a pevná šířka má <TT>…</TT> (od slova Teletype). Horní a dolní index mají tagy velmi podobné: <sub>…</sub> je subskript, zatímco <sup>…</sup> je superskript. Písma čili fontyKromě různých úprav písma je možné definovat pro části textu též vlastnosti písma, jako takového, tedy jeho velikost, barvu (viz seznam barev v druhé lekci) a jeho řez (font). To vše umí párový tag <font>…</font>. Mezi ním se nachází text, jehož vlastnosti jsou definovány parametry tagu. Asi nejpoužívanějším je změna velikosti písma a změna barvy. Nejlépe se to dá ukázat na příkladu:
Kromě velikosti lze měnit i tvář písma. K tomu je určen parametr Jestliže si nelze tak docela vybrat přesné písmo pro zobrazení textu, existuje alespoň možnost zvolit přibližný typ písma:
Pozor: tag <font> není dobré vnořovat do sebe — ne každý prohlížeč si s tím poradí správně. O nečekané efekty pak není nouze.
|
Obsah Lekce 1 Lekce 2 Lekce 3 odkazy odstavce centrování kurzíva, tučné, podtržené příklad písma úkol Lekce 5 Lekce 6 Lekce 7 Lekce 8 Lekce 9 Lekce 10 Lekce 11 Lekce 12 |
|