|
Víc, než jen stránka Jen zcela vyjímečně se vyskytují všechny informace na jediné stránce. Nacpat všechno do jednoho souboru sice lze, ale takový soubor se pak příliš dlouho načítá, je nepřehledný a jen těžko se v něm hledají podstatné části. Proto bývají informace rozděleny do několika stránek, přičemž první z nich (homepage, mainpage) slouží jako rozcestník na stránky ostatní (a často jako nic jiného: logo, poutavá grafika a seznam). Při výrobě takovéto soustavy stránek (anglicky zvané site, český pojem neexistuje) je potřeba dbát na dvě důležité věci: vhodné členění a snadná orientace. Vhodným členěním je myšleno rozdělení informací na stránky tak, aby společné zůstávalo pohromadě (a čtenář nebyl nucen skákat ze stránky na stránku) a, pokud možno, všechny byly přibližně stejně dlouhé. Snadná orientace je důležitá hlavně proto, aby se uživatel na stránce neztratil. Na první pohled to vypadá jednoduše, ale kdo někdy zkoušel udržet odkazy na několik stránek (a zpět) stále aktuální, poznal, že to není tak jednoduché. Navíc je třeba dbát toho, aby byla každá informace dosažitelná co nejkratší cestou. V zásadě lze soustavy stránek rozdělit do tří skupin: hluboké, široké a propletené. Hluboké stránkyZa hluboké lze považovat ty soustavy stránek, jejichž členění je víceúrovňové, vícevrstvé. Například: na hlavní osobní stránce jsou linky na životopis, koníčky, obrázky…, stránka koníčků osahuje odkazy na stránku o počítačích, o knížkách, o hrách… Jiným příkladem může být firemní prezentace, rozdělená podle výrobků (auta, motorky…), výrobky podle typů, atd. Velkou výhodou takto rozčleněných stránek je snadná orientace. (Velmi typickým příkladem jsou seznamy: Seznam, Yahoo!…) Postupným zpřesňováním se každý snadno dostane k tomu, co jej zajímá. Velkou nevýhodou je dlouhá cesta, kterou musí urazit. Navíc jména stránek, či jejich popisy, musí být krátké a výstižné. Stojí to mnoho přemýšlení a pokud čtenář nemá na mysli totéž, co autor, může dojít k nedorozuměním. (Například na Seznamu vedla cesta: Hlavní stránka – Vzdělávání — Zdravotnictví - Sex - a tady byl nápis: „Erotika viz Zábava – Erotika”.) Další nevýhodou je zdlouhavé přecházení mezi jednotlivými částmi. Pokud je čtenář nucen vracet se daleko zpět, snadno se ztratí a navíc tráví spoustu času čekáním na zobrazení již nepotřebných stránek. Hloubka hledání by proto neměla překročit dva-tři kroky. Široké stránkyPravým opakem hlubokých soustav jsou soustavy široké. Tedy jediná stránka, obsahující obrovské množství odkazů na všechny související stránky. Typickým příkladem jsou různé rozcestníky a seznamy oblíbených stránek, často automaticky generované prohlížečem. (Jiným typickým příkladem je obsah tohoto kursu.) Velkou výhodou takového uspořádání je snadná dostupnost libovolného cíle. Z jediné hlavní stránky máme možnost dostat se na libovolnou jinou stránku. Také přechod na stránku „vedle” (není-li přímý odkaz) je rychlý — stačí udělat jediný krok zpět, na rozcestí. Velkou nevýhodou je nepřehlednost a zmatek, zvlášťe při velkém počtu cílů. Možná se to na první pohled nezdá, ale nic není tak nepřehledné, jako sáhodlouhý seznam odkazů a hyperlinků. Tvůrce musí počítat s tím, že výpis bude nudný a zkrátit jej na minimum. Jinak se návštěvník ztratí… Za široké lze považovat výpisy různých vyhledávacích služeb typu AltaVista či Lycos. Ty vyhledají v databázi stránky určeného obsahu a vypisují je po desítkách… Propletené stránky
Naprostá většina serverů obsahuje stránky ve struktuře, která není ani čistě široká, ani čistě hluboká, ale neuspořádaná, propletená, zasíťovaná. Extrémním případem by byla soustava stránek, kde z každé lze jediným krokem přejít na libovolnou jinou. Tento čistý, dokonale zapletený systém se naštěstí objevuje zřídka. (Naštěstí, protože spojuje nevýhody hlubokého i širokého systému, aniž by přinášel mnoho výhod.) Mnohem častějším případem je obdoba hlubokého systému, kde každá úroveň ukazuje na stránky stejné úrovně, a kde všechny stránky mají odkaz na základní stránku. Konstrukce fungujícího propletence nemusí být složitá. V zásadě stačí mít přehled o všech možných cílích a ve správný okamžik se na ně odkazovat, nejlépe přímo v textu. Též je dobré přidat na vhodné místo (vrch, spodek) stránky seznam odkazů. Doporučuje se mít vždy možnost přejít na titulní stránku či obsah.
Celý tento kurs lze považovat za propletenec z nejpropletenějších. Základem je superhluboká struktura, či spíše řetěz lekcí, navazujících vždy jedna na druhou. Titulní stránka a obsah však zároveň mění strukturu na širokou. Protože v každé lekci je seznam ostatních lekcí, mohlo by se zdát, že jde o zcela síťovou variantu „každý s každým”; tomu brání jen příklady, dostupné pouze z příslušných lekcí. A teď se v tom někdo vyznejte! :-)) Metapříkazy Několikrát byly v této lekci zmíněny vyhledávací služby. Zpravidla jde o programy, které prochází Internetem a dělají si databázi z toho, co najdou. „Čtou” různé stránky a pokoušejí se je zařadit do různých kategorií. Aby jim to šlo lépe, a nejen k tomu, slouží metapříkazy. Jde o zvláštní příkazy a popisky, uváděné v hlavičce HaTMatiLkové stránky. Nejsou vůbec povinné a chápejme je pouze jako „službu správci serveru a hledacím programům”. Na základě metapříkazu si program (například prohlížeč) může od serveru vyžádat další, dodatečná data. Metapříkaz má podobu <Meta HTTP-equiv="xxx" Name="xxx" Content="xxx">. Parametr HTTP-equiv uvádí příkaz protokolu HTTP (ano, to je to, co se uvádí před adresu), kterému odpovídá. Pokud takový příkaz neexistuje, lze použít parametr Name a definovat si vlastní. Platí, že nesmí být použita slova, považovaná za regulérní příkazy, ale kdo je zná? Parametr Content obsahuje data, potřebná pro zpracování příkazu. Pokud chápeme Name jako definici proměnné, pak tedy její obsah.
Příkladem obvyklých metapříkazů může být:
Obvyklé příkazy pro indexaci dokumentu:
A ještě jeden zajímavý metapříkaz existuje — automatické znovunačtení (obnovení, refresh) stránky: |
Obsah Lekce 1 Lekce 2 Lekce 3 Lekce 4 Lekce 5 Lekce 6 Lekce 7 Lekce 8 Lekce 9 Lekce 10 Soustavy stránek - hluboké - široké - propletené úkol Metapříkaz Lekce 12 |
|