HaTMatiLka
Lekce 1
Lekce Úvod

Příprava HTML stránky není složitá. Samotný jazyk HTML umí spoustu hezkých věcí a taková stránka může být, diplomaticky řečeno, velmi pestrá. Skutečně — není problém sestavit dokument, hýřící barvami, různými písmyvšelikými efekty. Bohužel, tím není zaručeno, že to bude dobrá stránka.

Dobrá stránka musí mít zajímavý obsah a vhodnou úpravu. Obsah stránek nechť si každý autor zajistí sám, dobrou úpravu může pochytit zde. Dovoluji si však podotknout, že podoba stránky jest z větší části určena (ne)vkusem autora (a s tím nelze nic dělat), z menší pak možnostmi prohlížeče. Protože nikdy není známo, jaký prohlížeč bude stránku zobrazovat, je nutné počítat s nejhorším.

Kdo je alibista, může na svou stránku umístit větičku „Doporučuji prohlížet v…" a udělat tak trošku reklamy svému oblíbenému browseru.

Něco o lincích

Na první pohled to s HaTMatiLkou nemá moc společného. Ale je to poměrně důležitá část internetového folklóru.

Každý dokument v Internetu má svou adresu. Každý počítač má svou adresu. A co je nejkrásnější, ta adresa vůbec nerozlišuje, kde na celé zeměkouli se příslušný server nachází. (Dokážu si představit server www.stuff.mir, umístěný na stanici Mir a kroužící nám nad hlavou. Bohužel, tamní počítač sotva stačí řídit kosmickou stanici, na hlouposti nemá kapacitu :-)

Formát, v němž se adresy zapisují, se jmenuje URL (Unified Resource Locator) a vypadá takto:

protokol://Jméno:heslo@server.domain:port/cesta/jmeno.ext?param

Taková šílenost se v praxi samozřejmě nepoužívá. Většinu toho lze vynechat a tak se zápis dá (někdy) i zapamatovat.

Protokol popisuje způsob komunikace se serverem. Používají se zejména čtyři:

file:
Soubor. Nachází se na místním počítači. Nepoužívá se adresa serveru (s tečkami).
ftp:
File Transfer Protocol. Způsob, jak přistupovat k souborům na vzdáleném serveru. Pomocí jednoduchých příkazů (které navíc zůstávají běžnému uživateli skryty za pohodlným prostředím browseru) je možné vypsat seznam souborů v počítači, procházet adresáře, kopírovat… Samozřejmě, pokud k tomu má člověk práva.
http:
Hyper Text Transfer Protocol. Označuje odkaz na HTML dokument.
mailto:
Poštovní adresa internetové pošty (též označovaná jako e-mail nebo I-mail). Schránka uživatele, kam je mu možné zasílat výhrůžné či milostné dopisy.
V naprosté většině případů je protokol vynecháván a spoléhá se na vnitřní inteligenci prohlížeče. Z čehož plyne, že tuto část lze vynechat.

Jméno:heslo@ se používá většinou jen u adres, přičemž zavináč (@) jest chápán jako oddělovací znak. Heslo se opět používá jen málokdy. (Zápis s heslem je vlastně spíše zápisem adresy FTP serveru, pokud k němu nepřistupuji anonymně.) Běžně se dá předpokládat, že zavináčové adresy jsou e–maily. Je to asi tak průhledné, jako když z pětičíslí 500 07 poznám, že jde o poštovní směrovací číslo.

Další část, označená server.domain:port označuje počítač „někde v Internetu". Původní zápis se skládá ze čtyř čísel oddělených tečkami (pozor, anglicky se říká dot, nikoliv point — tak se prý rozezná odborník od burana ;-), například 197.22.240.17. Tedy zápis čtyřbajtové adresy.

Protože lidé si čísla pamatují špatně, existuje i pohodlnější způsob: zápis jmény. Potom má adresa tvar například www.firma.cz. Důvtipnější čtenář zajisté pochopil, že www znamená World Wide Web, tedy server s HaTMatiLkou, firma je název serveru nějaké firmy a cz naznačuje, že by to mohla být firma česká. Ta poslední část (tedy cz) se jmenuje doména a většinou označuje stát, ke kterému patří. Kromě toho existují (hlavně americké) domény se zvláštními jmény.

Pro základní orientaci uvádím stručný přehled domén:

.edu
Vzdělávací instituce a univerzity. Servery bývají přetížené a data poskytují jen pomalu.
.gov
Státní správa (USA) a podobně. Servery jsou rychlé, leč kromě smluv, zápisů, výpisů a ouředních lejster toho poskytují málo zajímavého. (Ale zkuste www.whitehouse.gov, to je zajímavé místo…)
.mil
Vojenské servery. Buď po vás chtějí heslo, nebo poskytují jen okrajově zajímavé informace. Ovšem kdo se zajímá o válečnictví, ten si užije.
.com
Komerční servery. Počítače různých firem a organizací. Spousta zajímavostí, spousta pěkných věcí, ale častá žádost o číslo platební karty nebo alespoň všudypřítomná reklama.
.cz
České servery. Pomalé a nespolehlivé. Často je rychlejší přistupovat k zahraničním počítačům, než k počítači na druhém konci města.
.sk
Slovenské servery. Přibývají velmi rychle a často jsou lepší než české.
.uk
Počítače Spojeného království. Pokud potřebujete něco odsud, dostanete to rychle — odpoledne nebo večer.
.de
Německo. Spojení s Německem je asi nějakou oklikou, protože data odtud přichází pomalu. Nicméně je tu spousta zajímavých věcí, zvláště v oblasti techniky.
.fr
Francouzké servery. Přestože francouzi se těší rychlým linkám a výkonným počítačům, jsou navenek připojeni tak hanebně, že dostat odsud data je většinou dlouhodobá záležitost.
.it
Itálie. No, znám i pomalejší servery. (Ale moc jich nebude.)
.hk
Hong Kong. Spousta informací a software. Nejlépe fungují večer (tam je brzy ráno a Ázie spí), jejich budoucnost je však nejistá.
.jp
Japonsko. Funguje dobře, rychle, ale často v japonštině. Existují tu i anglické verse, ale nejdříve musíte nalézt odkaz na stránce zmatku.

Číslo portu sice je součástí adresy, ale prakticky není potřeba. Počítače se už nějak domluví.

Cesta a jméno souboru (jmeno.ext) jsou obdobné zápisu, běžnému snad na všech počítačích. Za zmínku stojí snad jen ta skutečnost, že se píší „obyčejná” lomítka (/), nikoliv zpětná (\).

Zajímavým znamínkem jest vlnovka (~), zvaná též tilda. Jakýsi chytrý správce sítě kdysi vymyslel, že by nebylo marné oddělit adresáře uživatelů od pracovního (?) prostoru. Proto před jména uživatelů napsal vlnovku, aby se řadila pěkně pod sebe — a ono se to ujalo. Takže narazí–li člověk na zápis www.firma.com/stuff/~WildBill/, může předpokládat, že má tu čest s Divokým Billem.

Poslední částí (?param) jsou parametry programu, který může být „na konci cesty”. Způsob, jakým se program spouští a jakým podává zpět výsledky je poněkud složitější na pochopení a nedůležitý. Nejčastěji se tento zápis objevuje u počítadel.

Obsah

úvod
o lincích
domény

Lekce 2
Lekce 3
Lekce 4
Lekce 5
Lekce 6
Lekce 7
Lekce 8
Lekce 9
Lekce 10
Lekce 11
Lekce 12

 Lekce 2
© Robert R. Šimek, 1997